Vznik čínské úvěrové krize je celosvětovým problémem pro země, které Číně půjčily stovky miliard dolarů na rozvoj své infrastruktury. Mnoho z těchto zemí má také dluhy u západních bank a držitelů dluhopisů, takže jakákoli politická reakce bude mít dopad na největší počet zemí. Čínská vláda se však dosud snahám o větší transparentnost svého úvěrového programu bránila. Peking až dosud z velké části odmítal účast v systému OECD Creditor Reporting System nebo Export Credit Group, jejichž cílem je zajistit větší transparentnost.
Přestože čínské půjčky hrály klíčovou půjčka od soukromé osoby na op roli v rozvoji infrastruktury v mnoha afrických zemích, od vrcholu v polovině 2010 výrazně poklesly. Zatímco čínské půjčky v obdobích krize historicky klesaly, tento pokles v Africe sleduje trend, který lze vidět v jiných regionech, včetně Latinské Ameriky a Karibiku. Toto stažení může být důsledkem dlouhodobých ekonomických podmínek nebo změny čínské politiky. Zatím je těžké říct.
Čína má značné úvěrové portfolio, přičemž Angola tvoří téměř jednu pětinu celkového objemu půjček, které Čína poskytuje v Africe. Čínská vláda ve skutečnosti poskytla první oficiální půjčku africkým zemím v roce 1960. Angažovanost Číny v Africe není jako u jejích ostatních rozvojových partnerů a její úvěrové portfolio je rozsáhlé. Čínští finančníci navíc jen v letech 2000 až 2019 poskytli půjčky ve výši 153 miliard dolarů africkým dlužníkům z veřejného sektoru. Tato úroveň úvěrů dosáhla vrcholu v roce 2013, kdy byla zahájena iniciativa Belt and Road, ale mezi lety 2014 a 2019 klesla o 30 %.
Kontroverze čínských půjček byla zdrojem debat. Kritici tvrdí, že čínští státem vlastnění věřitelé staví dlužníky do neudržitelné situace tím, že jim umožňují zabavit jejich aktiva. Politici čínské vlády dali jasně najevo, že záměrně nezpůsobují, že se tyto země stanou příliš závislými na Číně. Tuto otázku však nelze zavrhnout bez důkladného zhodnocení dohody o půjčce z Číny.Jeho důsledky jsou rozšířené a nebyly plně prozkoumány.
V důsledku toho mají čínští státní věřitelé významný vliv na zahraniční a ekonomickou politiku svých dlužníků. Některé smlouvy, které přezkoumávají, obsahují klauzuli, která jim umožňuje zrušit smlouvu, pokud vláda jejich dlužníka provede významnou změnu v politice. U komerčních smluv to není nic neobvyklého, ale státní věřitelé nemají přístup ke standardním finančním předpisům. Čínské úvěrové smlouvy navíc obsahují ustanovení, která jim poskytují výhodu před ostatními věřiteli.
Etiopie podepsala v letech 2000 až 2018 čínské úvěrové smlouvy v hodnotě 14 miliard USD na financování více než 50 projektů v zemi. Smlouva o půjčce se vztahuje na infrastrukturní projekty, jako je rozšíření telekomunikací, větrné farmy, vodní elektrárny, systém lehké železnice v Addis Abebě a cukrovarnické komplexy včetně mlýnů. V současné době máme vůči Číně nesplacený dluh ve výši 8,7 miliardy USD. To je jen jeden z mnoha příkladů refinancovaných čínských půjček.Tento trend je rostoucí – nyní je hlavním zdrojem mezinárodních financí pro africké země.
Čínské státní banky mají pozoruhodně tajné smluvní podmínky, které jim zaručují splacení. I když to znamená, že mnoho vysoce rizikových zemí může získat potřebné finance, znamená to také, že mnohé z těchto půjček nejsou transparentní a mají rozsáhlé klauzule o důvěrnosti, které brání občanům, aby se o nich dozvěděli a hnali vlády k odpovědnosti. Navzdory tomu čínské státní banky stále více využívají tuto praxi, aby se vyhnuly nástrahám neregulovaného půjčování. Ale co se s tím dá dělat?
Kromě dluhů vůči Číně je Ekvádor hlavním příjemcem čínských půjček. Je největším zahraničním věřitelem v regionu a odpovídá za téměř pětinu zahraničního dluhu země. Kromě toho bude Čína v roce 2020 tvořit 49 procent vládní dluhové služby, uvádí databáze DSSI. Poznamenává také, že Ekvádor se za poslední dvě desetiletí zavázal k půjčkám ve výši více než 40 miliard USD, z nichž mnohé byly splaceny vývozem ropy.
Zatímco čínské státní banky zvýšily své úvěry rozvojovým zemím, investují také na Ukrajině a v Bělorusku. Ke konci roku 2016 čínské státní banky investovaly do těchto tří zemí a přispěly k jejich celkovému dluhu ve výši více než 125 miliard dolarů. Díky tomu je čínská úvěrová aktivita těmto třem zemím největším a nejviditelnějším zahraničním věřitelem na světě. Je však třeba poznamenat, že čísla budou pravděpodobně výrazně vyšší, než jaká byla hlášena.
Recent Comments